Jihoaustralská umělkyně Ida Sophia získala za své video dílo Witness jednu z nejbohatších australských uměleckých cen.
Sophiino dílo, které bylo v pátek ráno oznámeno v Art Gallery of South Australia, vyhrálo Ramsay Art Prize – lukrativní cenu 100 000 dolarů pro umělce do 40 let – porazilo 26 dalších umělců vybraných z více než 300 přihlášených.
Nyní ve své čtvrté iteraci je bienále přístupné australským umělcům pracujícím v jakémkoli médiu.
Příbuzný: Asijská „žízeň“ po domorodém australském umění v plné parádě v Jižní Koreji
Sophia je 34letá multidisciplinární umělkyně, jejíž praxe zahrnuje performance, sochařství a video. Její vítězný příspěvek Witness je 12minutový film, ve kterém se umělkyně opakovaně ponoří do vodní plochy – se znepokojivým a hypnotizujícím účinkem.
“Pořád jsem trochu roztřesená, budu upřímná,” říká Sofie z galerie po předání ceny. “Ještě se to neusadilo.” Právě to zpracovávám.”
Natočeno v jednom záběru v Pool of Siloam – slaném jezeře v Beachportu v Jižní Austrálii – svědek ukazuje křest na nekonečné smyčce s mužem (Michael Schaefer), který drží Sophii v náručí a opakovaně ji ponořuje do bazénu. hrana na hraně jako houpající se kyvadlo.
Po celou dobu se kamera napíná a soundtrack je stále spontánnější, kakofonie nesouhlasných, chvějících se strun přehlušuje cvrlikání vzdálených ptáků.
Dílo je trvalé: Sophia i Schaefer začínají ukazovat švy své tělesné práce. Křty jsou často přerušovány fyzickými potřebami – prudkým nádechem, náhodně máchající rukou.
Sophiina práce se často zabývala nepohodlím a intenzivními obrazy těla. V předchozích představeních si na kůži udělala otisky sopečným kamenem a kameny a vyzvala diváky, aby na její tělo psali černým fixem. „Mým médiem je tělo a čas,“ říká Sofia.
Svědkyni inspirovala Sophiina zkušenost, kdy viděla svého otce křtít, když byla ještě dítě. „Bylo mi sedm let a moji rodiče se rozvedli,“ vzpomíná. “[My dad] našel náboženství. A jako sedmiletý jsem si uvědomil, že jsem ztratil místo jeho oblíbence – v náboženství. Když mě pozval na svůj křest, věděl jsem v tu chvíli, že je to od něj ostříhaný.“
Mladší Sophia se obrátila ke křesťanství jako prostředku k pochopení svého otce. „Šel jsem do biblického tábora a modlil jsem se, i když jsem věděl, že se nic nezmění. Práce je tedy o těchto neúnavných, každodenních činnostech, které podnikáme [even though] mohli bychom lépe utrácet energii jinde.“
Letošní cenu posuzoval Aaron Seeto, ředitel jakartského Muzea moderního a současného umění Nusantara. Perth umělec Erin Coates; a Nici Cumpston, ředitelka AGSA Tarnanthi, domorodého a Torres Strait Islander Art Gallery Festival.
Porotci se jednomyslně shodli na Sophiině výhře a ocenili komplexnost a „hluboce dojemný“ předmět její práce.
Svědek, uvedl Seeto v prohlášení, uspěl v „ztělesnění a zprostředkování velmi niterné zkušenosti prostřednictvím videa, které může být technicky obtížné dosáhnout“.
Stejně jako Sophia i další finalisté Ramsayovy ceny čelili nepohodlí na výstavě, která je nyní otevřena v Art Gallery of South Australia. Abdul Abdullah – který byl letos finalistou Archibaldovy ceny – byl nominován za svůj obraz Legacy Assets. V bukolické krajině nastiňuje otázku: “Jak by vypadaly naše veřejné sbírky, kdybychom je zbavili sexuálních parazitů a pedofilů?”
Stejně jako ve Witness se tělo stalo bodem vzplanutí v mnoha dílech zařazených do užšího výběru.
Velký obraz melbournské umělkyně Sarah Drinanové, Milking Mother and Daughter, zobrazuje dvě těla – nahá kromě páru jehlových bot – jejichž postavy jsou abstrahovány do absurdních, zaoblených rozměrů. Oba jsou zdvojené, na stinném pozadí se z nich řine mateřské mléko.
Pro Badru Ajiho, narozeného v Melbourne, se tělo stává bojištěm napříč rasovými liniemi. Jeho ilustrace tužkou – s názvem Jen ve tmě mě budeš milovat bezbarvě / Hanya Dalam Gelap Kau Kan Mencintaiku Tanpa Warna – představuje hloubavý portrét s odhalenou hrudí, který počítá s jeho přesídlením jako podivínského muže i přistěhovalce v Austrálii.
Ale tělo v instalaci Emmy Buswellové, Suburban Turrets, kupodivu chybí. V díle západoaustralského umělce visí velké pletené svetry, které podvrací přitažlivost jednoduchého svetru hesly satirizujícími vzdálený sen o vlastnictví domu. “Delu$ion$ velikosti,” čte skokan nad idylickou předměstskou ulicí.
Witness je vystaven mezi ostatními finalisty do 27. srpna v Art Gallery of South Australia, přičemž vítězné dílo se připojí do stálé sbírky galerie.